První pomoc efektivně!

Když nastal den D a cestou nás trochu potrápilo počasí. Přes husté sněžení nebylo ani vidět na cestu, asi jsme si to měly vážně vybojovat. Hned po zaregistrování jsme se posadily do čekárny. Odhodlání bylo silnější než samotný strach a ani omdlívání se při prvním "malém odběru" nekonalo. Při čekání na výsledky vyplňujeme dotazník a mimo úsměvů na personál popíjíme čaj a zakusujeme voňavý rohlík.

Sama už celý tento proces beru automaticky a strach ani obavy nemám. Při prvním odběru to tak ale nebylo a tak jsem obdivovala kolegyni, jak klidně se tváří i přesto, že uvnitř mohla být trochu nervózní. Pak slyším své jméno a utíkám do ordinace za paní doktorkou Daňkovou, kde mi po změření tlaku a procházení dotazníku oznámí, že jsem prošla. Už vidím, jak se otevírají dveře odběrové místnosti a volají mé jméno. Vcházím dovnitř a prosím sestřičky, abychom ještě počkaly na kolegyni, a mohly jít k odběru spolu. Po chvíli přichází i ona a bohužel mi sděluje, že k odběru kvůli horším výsledkům krve nemůže.

Za ten jediný den ze 4 prvodárců mohl nakonec darovat jen jeden. Co se dá dělat. Ne vždycky ten, kdo je odhodlaný a chce pomáhat je i vhodným dárcem. Tak jsem v tom zůstala sama. Jehlu jsem tentokrát ani necítila a i přes své studené ruce odběr natekl celkem rychle. Tak jsem to nakonec popáté zvládla. Odměnou pro nás pak nebyl jen dobrý pocit, že můžeme někom pomoct, párky s rohlíkem a káva, ale hlavně možnost nahlédnutí na zpracování a uchování krve s odborným výkladem milých sestřiček i vedoucí laborantky paní Vaškové. Velmi děkujeme Nemocnici v Novém Městě na Moravě - OKLT všem ochotným sestřičkám za jejich trpělivost a za to, že je tam díky nim vždy i příjemná atmosféra.